Zvláštní chvíle
17. 3. 2008
Stojím na střeše domu, přes obličej mi stéká proužek krve, směju se a vím, že je to má poslední chvíle. Bylo to naposledy, kdy jsem cítil kapky děště, co smývaly tu krev, která stále stékala přes mé rty dál, dech se mi zadrhnul v hrdle, můj smích utichl. Padám dolů ze střechy, ještě slyším křik nějakých hysterek a pak je ticho a tma...
Komentáře
Přehled komentářů
hej elis,tak tohle je fakt cool povídka.úplně mám chuť to zkusit!:-Dnee,kecám,ale dobrý
wau
(mary, 22. 4. 2008 18:35)