Šípková Růženka
Ďábel
Neovládám své tělo, je to, jako bych byl spoután. Nemůžu se nadechnout a po chvíli cítím žár- nesnesitelný žár, který se mi rozlézá po celém těle. Kdybych mohl, tak křičím, ale nejde to, nemůžu dělat vůbec nic a pak vše kolem pohltila tma.
Sípavě se nadechuji, cítím, že něco není v pořádku, vstanu a spatřím něco, co mě poznamená na celý můj život. Mé tělo leží rozsápané na kusy po celém pokoji. Vykřiknu, ale místo křiku se ozve jen krutý a bezcitný smích. Do pokoje vchází má matka, křičí a pak mě spatří, vidím jen, jak její tělo padá mrtvé k zemi. Nemohu jí pomoci, jen tam tak stojím, po tvářích mi stékají slzy, nechápu to, nechápu nic. Otáčím se k zrcadlu a najednou mi to došlo. Zděšeně se na sebe dívám, už nikdy to nezapomenu, nikdy nezapomenu to, co jsem viděl v zrcadle, už nikdy to nebudu já.
Dívám se kolem. Všude po stěnách je mou krví napsáno to slovo, zní mi i v uších: DEVIL.
Komentáře
Přehled komentářů
Ten kdo má tento blog má napsaný komentík ještě než kliknete na Šípková Růženka.Stojí tam:Šípková Růženka trochu jinak...
Chyba tisku
(Blázínek, 3. 2. 2009 20:57)No na obrázku přece ;). Jen se kapku divně uložila, i ten text se nějak sám od sebe změnil.
JEJ
(Míša, 12. 4. 2009 9:26)